Hodina narození

Archeologické nálezy dokazují, že lidé na území Saarwellingenu žili již v době bronzové. V pozdějších dobách se zde usadili Keltové. Saarwellingen v této době byl na hranicích územý dvou velkých kmenů - Mediomatrici (Metz) a Treveri (Trier). Později se zde usadili Římané a Frankové, od nichž pochází i místní dialekt zvaný „Moselfränkisch“. Osada vznikla pravděpodobně v průběhu francké expanze a byla pojmenována po svém zakladateli, kterému se říkalo wello, vailo, později wellingen nebo wellinga.

První písemnou zprávu z Wellingenu známe z desátého století. Jde o listinu, ve které je zmíněn „Wellingen“, který pochází z let 931 až 956. V tomto dokumentu od arcibiskupa Albero (1131 - 1152) to potvrzuje Již od dob jeho předchůdce Routbart (931 - 956) platilo nařízení, podle kterého byly okolní farnosti povinny vykonat na Lutwinus den pouť do Mettlachu. Město Wellingen je také uvedeno v tomto adresáři. V roce 953 zde již byla farnost Wellingen-St. Martina, která patřila Lotrinském vévodství. Různé lenní nájemníci Lotrinsko následně získalo svůj příjem z daní a cel od nevolníků z Wellingenu. Dříve zmíněný zámek Hesebach, vlastněný Rollingerovými, byl zničen před nepokoji selské války.

V dokumentu z roku 1154 je uvedeno podle arcibiskupa Hillina z Trieru, že v panství benediktinského Lutre (Fraulautern) je mimo jiné I Freigut Radisville - tzv. Reisweiler. Z donační listiny hraběte ze Zweibrückenu z roku 1212 vyplývá, že své majetky v Reisweileru převedl na klášter Lutre, později k němu přibyl dodatek „a Loupach“ – Labach.

Město Schwarzenholz je v listinách zmiňováno jako farnost kolem roku 1235. Kostel v centru obce byl zasvěcen svatému Willibrordusovi. Byl zničen ve třicetileté válce. V 16. století vlastnil polovinu hrabě z Nassau-Saarbrückenu a pánům z Kriechingenu (dnes Créhange/Moselle) a pánům z Rollingenu (dnes Raville/Moselle) patřila každá čtvrtina města Saarwellingen. Podíl Rollingerů připadl sňatkem v roce 1550 rodu Kriechinger, který v roce 1659 ovládal i podíl Saarbrückenu. Ve středověku sdíleli zákaz Schwarzenholz různí rytíři včetně Siersbergerů. Středověké dějiny Schwarzenholzu však charakterizuje jeho členství ve šlechtickém ženském klášteře Fraulautern. Opatství vyhrálo v roce 1765 dlouhý soudní spor s hrabětem z Nassau-Saarbrückenu o zboží ve Schwarzenholzu. Schwarzenholz byl v Německé říši považován za „svobodné pravidlo. Paní této „okamžité svobodné říšské vlády Schwarzenholz“ byla poslední abatyše kláštera Fraulautern Sophie von Neuenstein. Až do Francouzské revoluce pod Schwarzenholzská nadvláda patřila města Schwarzenholz, Labach, Labacher Hof a také Kunzen- a Hausermühle. Mezi pozůstatky z této doby patří zbytky starého banského mlýna a hraniční kameny, které stojí dodnes a nesou letopočet 1777.

Až do Francouzské revoluce patřil Reisweiler částečně do hrabství Saarbrücken a částečně jako císařský rytířský statek pánům z Hagen auf Motten u Lebachu a hrabat z Kriechingen (Kriechingen-Püttlingen. Během třicetileté války byl Saarwellingen a zámek ve středu obce zcela zničen. Po válce se až v roce 1660 postupně vraceli pozůstalí, kteří uprchli do lesů, a obnovili vesnici spolu s novými osadníky z Lotrinska a Švábska, z Alsaska a Tyrolska, z Arden a dokonce i z Dánska. V roce 1659 se Saarwellingen stal „svobodnou císařskou vládou“ v hrabství Kriechingen. Místo přešlo dědictvím na hrabata z Východního Fríska v roce 1681 a na hrabata z Wied-Runkel (Hesse) v roce 1726.

V roce 1715 byl ve středu obce postaven první zámek (dnes radnice) se stájemi a stodolami, který sloužil jako správní sídlo kriechingenského fojta. Vlna emigrace do Banátu začala v roce 1764 poté, co hrad vyhořel „kvůli neopatrnosti služebnictva“. Více než 25 rodin se stěhuje do Maďarska se vším svým majetkem v naději, že tam najdou lepší bydlení. V témže roce začal hrabě Christian Ludwig von Wied-Runkel stavět větší a působivější zámek, který byl po dvou letech stavby dokončen.

Poté, co francouzská revoluční vojska v roce 1794 obsadila Saarwellingen, Reisweiler, Schwarzenholz, Labach, Labacher Hof a také Hauser- a Kunzenmühle, byla tato místa v roce 1795 přidělena departementu Saar a patřila do okresu Ottweiler v kantonu Lebach. V roce 1797 byl poprvé v listině zmíněn výbor složený ze starosty (starosty), přísedících a dalších členů rady pro obec Saarwellingen.

1. listopadu 1800 byla sloučena města Saarwellingen, Reisweiler, Labach a Schwarzenholz a vznikla tak starostová kancelář (Mairie). Schwarzenholz přišel do Mairie Schwalbach 13. dubna 1801. Francouzská regentství (Département de la Sarre) končí pruskou invazí v roce 1814. Prvním pařížským mírem byly hranice posunuty zpět do stavu z roku 1791. Od 16. června 1814 do 5. června 1815 byl Saarwellingen pod rakousko-bavorskou správou, jejíž sídlo bylo v Bad Kreuznachu. Dne 10. listopadu 1814 tato správa rozhodla, že město Schwarzenholz má být přiděleno zpět starostovi Saarwellingenu. Druhým pařížským mírem z 20. listopadu 1815 byla německá hranice posunuta přibližně do současné polohy. 30. listopadu 1815 byla země slavnostně předána Prusku. Kancelář starosty Saarwellingenu tedy okamžitě patřila do Pruského království, správního obvodu Trevír, okresu Ottweiler a od 1. července 1816 do okresu Saarlouis.

V následujícím období sdílel Saarwellingen osud Pruska (do roku 1870), Německé říše (1871 až 1919), regionu Sárska pod správou Společnosti národů (1920 až 1935), Třetí říše (1935 až 1945). ), a autonomní Sársko (1947 až 1956) a konečně Spolková republika Německo od 1. ledna 1956 do dneška.

1. dubna 1937 byly obce Reisweiler a Labach sloučeny do nové komunity Reisbach. Po druhé světové válce místní zastupitelstva obcí Saarwellingen, Schwarzenholz a Reisbach požádala, aby byl úřad starosty Saarwellingen rozpuštěn a aby se tyto tři obce osamostatnily. Sárské ministerstvo vnitra rozpustilo správní obvod Saarwellingen (Amt) 1. dubna 1948. Každá obec byla opět samostatná, v čele stál dobrovolný starosta volený z řad obecního zastupitelstva.

V důsledku regionální a správní reformy, která vstoupila v platnost 1. ledna 1974, byly tři nezávislé komunity Saarwellingen, Schwarzenholz a Reisbach sloučeny do jediné komunity, která nese název Saarwellingen.